?

Log in

Saphira
17 June 2015 @ 03:03 pm
Mám to!
Nevím, komu za tohle děkovat, jestli bohům, vesmíru, vám, komisi nebo sobě, že jsem to zvládla a nesesypala se z toho (i když jsem k tomu neměla daleko), ale každopádně díky komukoliv, kdo může za to, že jsem po čtyřech letech konečně uzavřela jednu etapu svého studia.
Ještě včera jsem propadala depresím, že se na to všechno můžu vykašlat, jak by mi bylo dobře, kdybych se nemusela trápit takovými věci, o kolik bych byla svobodnější... ale nakonec jsem za to strašně ráda, mám zase chuť pokračovat dál, i když to znamená ještě tři roky "ve vězení" (protože jsem magor a budu studovat další bakalářský obor...).
Asi to zná každý, kdo kdy absolvoval jakoukoliv zkoušku, ale právě zažívám takový zvláštní pocit prázdna, protože najednou nevím, co mám dělat. Mám volno! Kromě toho, že mi to asi ještě pořádně nedochází. Protože i když jsem si přála, aby to dopadlo a já toho bakaláře konečně udělala, pořád byl tam někde ve mně červíček, že to možná nedám a budu muset jít znovu v září. Z čehož se mi dělalo upřímně ještě víc špatně, než ze samotného stresu ze státnic.
Ale v září už nemusím nikam. Můžu si užít prázdniny, FFko, dovolenou v Řecku, knížky... a pak se do toho zase ponořím.
Jsem na sebe strašně pyšná, že jsem to zvládla. Když jsi uvědomím, jaký byl asi předpoklad s mým středoškolským vzděláním, že někdy dosáhnu na jiný vysokoškolský titul než ten tanečně zaměření, myslím, že to je výkon. Ano, zcela sebestředně si to myslím. Mám dost mezer, vím, že nejsem ve všem tak skvělá, jak si možná občas myslím a jak bych si přála být. Ale nikdo není dokonalý. A pořád mám ještě dva roky na to ty mezery dohnat.
Vlastně mám teď docela nabitý program, ale už to není nic, z čeho by se mi pomyslně zbořil svět, kdybych to nestihla nebo nezvládla. Musím udělat svou první FFkovou přednášku, ušít kostým, obarvit boty, vytřískat jiný kostým ze švadleny a do toho budu každý den pracovat. Ale víte co?
Strašně se na to těším.

EDIT: No a největší díky patří Pelekovi, který mě úžasně podporoval, věřil mi a snášel můj stres a za to všechno by si zasloužil veliký medál. Miluju ho.
 
 
Saphira
15 June 2015 @ 09:29 pm
Drazí přátelé,
držte mi zítra a pozítří dopoledne palce u státnic.
Z jazyka jedu druhé kolo a jsem už z toho na prášky...
... ve středu podám report!
 
 
Current Mood: distresseddistressed
Current Music: Game of Thrones
 
 
Saphira
23 April 2015 @ 10:46 am
Tak nějak jsem si vzpomněla, že mám vlastně livejournal. A že jsem do něj tak dva roky nic nenapsala. Nevím proč, asi jsem tehdy nějak ztratila chuť otevírat se světu, procházela jsem těžkým obdobím, kdy jsem nevěděla, kdo jsem, čí jsem a proč jsem. Necelé dva roky trvalo, než jsem se zase vrátila do stabilního života. Nechtěla jsem o tom mluvit, protože jsem vnitřně prožívala věci, za které jsem se asi i tak trochu styděla. A nedokázala jsem je pojmenovat. Je to pryč a je to dobře.
Nevím, jestli sem budu psát častěji, ale snad si budu aspoň chodit číst příspěvky ostatních. Potřebuju zase ten pocit sounáležitosti, protože jsem se sama dost izolovala a takhle zpětně mě to mrzí. Mám vás ráda a sama jsem se o vás připravila.
Čekají mě v červnu státnice (znovu), naštěstí jen jedna část. Už to chci mít za sebou. V poslední době si vůbec tak nějak celkově přeju, abych už měla hotového magistra. Celá ta záležitost s prodlužováním studia a oddalováním získání titulu mě celkem otrávila, protože mi to do života akorát přidává stres. Ale musím vytrvat a ještě další tři roky to vydržet, neboť jsem se přihlásila na další bakalářský obor - abych toho na magistru neměla málo. Miluju Holandsko, miluju Vincenta, takže nederlandistika byla jasná volba. Vždycky jsem se chtěla věnovat i překladu, ale na anglistiku jsem nechtěla, protože to by byla k dalšímu oboru sebevražda, a hlavně z/do angličtiny dneska překládá kdekdo, takže k bohemistice bych si přidala jen další obor, který má milion absolventů horkotěžko hledajících uplatnění.
Chci zase začít běhat a shodit svou rekordní váhu, ke které se mi za poslední třičtvrtě rok podařilo prožrat. Fakt doufám, že tentokrát mi to vydrží víc než jednou dvakrát, v lepším případě měsíc, ale že vydržím běhat více či méně pravidelně pořád.
To je tak asi všechno. Nového je toho samozřejmě víc, za ty dva roky se toho změnilo požehnaně, ale asi to nechci zpětně dolovat. Některé věci je lepší nechat tak, jak jsou, a nevracet se k nim.
 
 
Current Mood: contentcontent
Current Music: Lana Del Rey - Wait For Life
 
 
Saphira
10 July 2013 @ 09:21 pm
Když jsem předminulý pátek odjížděla na FFko, máma s bráchou jeli do Chorvatska. Ale ještě to ráno si máma nechala v autě mobil a peněženku, a když se tam za deset minut vrátila, okýnko u spolujezdce bylo vymlácené a obě cennosti pryč. Nešlo ani tak o mobil, jako spíš o peněženku, ve které máma měla čtyři tisíce a 70 €. Před odjezdem na dovolenou, kdy musíte jednak zaplatit ještě nájem a jiné záležitosti, a hlavně potřebujete ta eura s sebou, je to opravdu blbé. Ale máma se nějak zařídila, peníze si narychlo půjčila a bylo.
Když se dneska vrátila, měla ve schránce obálku se vzkazem, že nějaká paní tu peněženku našla pohozenou před poštou. Protože tam byl i nějaký ústřižek z banky s adresou, mohla dát mámě vědět. Nejlepší na tom ale je, že možná až na nějakou menší hotovost, kterou máma měla v přední přihrádce, tam všechny ty peníze byly! Zloděj asi nakoukl jen do první přihrádky, vyrval karty (které už byly stejně prošlé) a přihrádky s účtenkami (a tím největším obnosem) si vůbec nevšímal. Máma z toho měla radost, mně to přijde naprosto úžasné, neuvěřitelné a vůbec, ale říkám si, že ten zloděj musí být tedy pěkný idiot, když ukradne peněženku, ani si ji pořádně neprohlédne a zahodí ji, i když tam peníze jsou. Paní je hlavně úžasná, že peníze nezatajila a vrátila to všechno. Máma jí nechala něco za odměnu, protože už s těmi penězmi byla rozloučená a vůbec nedoufala, že by se mohly najít.
Mám takovou radost, že lidé ještě pořád dokážou být solidární (a taky dostatečně blbí, když ani neumějí pořádně krást) :-).
Tags: ,
 
 
Current Mood: goodgood
Current Music: Patti Smith
 
 
Saphira
23 June 2013 @ 02:35 pm
Ještě stále se nudím, dneska dokonce už od 6:30, protože jsem včera večer odpadla brzo a ráno se probudila dostatečně odpočatá - když mám zrovna "nervující" dny, už znovu ráno neusnu. (Všechno je v pohodě, jenom já zase vyšiluju jako idiot, protože se mi v hlavě pořád promítají ty scénáře ze začátku. Akorát včera to bylo na nic, když jsem se takhle probrala po čtyřech hodinách jako mrtvola a myšlenky, horko a hluk už mi nedovolily znovu zabrat.) Protože brácha se vrací až večer a máma celý den pracuje, říkala jsem si, že napíšu Vlkovi, že by mohl přijít, jak chtěl, protože bych ho zaprvé ráda ještě jednou viděla před FFkem, zadruhé jsem si říkala, že i kdyby nemohl, je to alespoň dobrá příležitost zjistit, kde zase od pátku lítá, že se neozval, protože kdybych to nezjistila, seděla bych zase celý den u počítače a kontrolovala, jestli už konečně se ozval...
Protože podle očekávání Vlk nemůže, jelikož je mimo Prahu a vrací se až večer (fň), řekla jsem si, že aspoň vypadnu ven. Bylo jedenáct, venku krásně, tak jsem se namazala, pobalila deku, knížku, psa, v obchodě si koupila dobroty, abych měla celé odpoledne co jíst, ve dvanáct pěšky vyrazila na Letnou. Sluníčko svítilo, bylo teplo, na Štefánikově mostě jsem teda měla co dělat, abych před větrem uchránila svou sukni (a zadek od okukování), prostě paráda. Vyškrábu se na Letnou, najdu si místečko na sezení, pustím Viky, rozložím si deku, usadím se... a začne poprchávat.
Tak jsem asi minutu přemýšlela, jestli se mám zase sebrat a jít domů nebo co teda budu dělat. Nakonec jsem zalezla pod nedaleký strom, protože to vypadalo jen na přeháňku. Ale stejně jsem to dlouho nevydržela, ochladilo se, takže po zbaštění sendviče a deseti přečtených stránkách jsem se sbalila a vyrazila zase domů, když zase začalo intenzivněji pršet. Byla jsem na Letné asi půl hodiny, cesta pěšky tam a zpátky zabrala dohromady hodinu a půl. Takže domů jsem šla značně načuřená, že mám zkažený výlet. Aby toho nebylo málo, po cestě se mi rozlepila bota, kterou jsem loni poctivě lepila, takže jsem dokonce kousek šla bosa. To bylo příjemné, protože u Vltavy bylo tepleji než na kopci a nepršelo zase tak moc. Mám ráda procházky v dešti (i na boso), ale za trochu idyličtějších podmínek, a ne když se mi zkazí vidina odpoledne stráveného v parku na sluníčku.
Takže jsem ve dvě dorazila domů a teď přemýšlím, co budu dělat. Možná nakonec ještě tu knížku otevřu, ale nějak to doma už neumím, počítač mě drží příliš zkrátka. V nejhorším je tu Full Metal Alchemist, kterého jsem dopoledne viděla dva díly a který mi doporučoval Vlk (už jsem říkala, že má rád anime? Další věc, ze které jsem na větvi, protože Ondráš to nesnášel a vždycky mi hrozně nadával, když jsem se koukala na Bleach O_o) a který mě začal zajímat (navíc prostě japonština <3). Baví mě, kolik toho máme společného...
Doufám, že vy máte lepší neděli. Já je v poslední době mám úplně na nic... :D
 
 
Current Mood: pissed offpissed off
Current Music: Lana Del Rey
 
 
 
Saphira
21 June 2013 @ 10:41 am
Protože nějak nemám s koncem zkouškového co na práci (když opomenu ty seminárky), z nudy jsem otevřela fanfikci, kterou jsem začala psát někdy před půl rokem. A protože si nejsem jistá, jestli ten text funguje a má smysl ho tímhle stylem psát dál, byla bych ráda, kdybyste byli mí beta čtenáři, část první části si přečetli a řekli mi, co si o tom myslíte. Je to crossover Sherlocka BBC a Akt X, ale zatím pro to nemám název, který by dostatečně vystihoval povahu crossoveru a případu, který je v povídce vyšetřován.
Chtěla bych to dopsat, protože to je nápad, který mi v hlavě straší už dlouho a opravdu mě baví to psát. Jen nevím, jestli psát v ich nebo er formě, ale to je právě to, co bych chtěla slyšet od vás - jestli ich-forma dostatečně zachovává charakter postav.
Každopádně ráda uvítám vaše připomínky, poznámky, návrhy, nápady :-)

Název: ??? (pracovně Sherfiles, ale nelíbí se mi to)
Fandom: Sherlock BBC, Akta X
Postavy: Dana Scullyová, Fox Mulder, Sherlock Holmes, John Watson, Greg Lestrade (a pár mrtvol)
Rating: 15+
Poznámka: Poslední scéna není dopsaná, musím si totiž předně vzpomenout, co jsem do ní chtěla napsat, ale zároveň už bych o ní chtěla mít nějaký feedback... tak ten divný "konec" omluvte)
Varování: Jestli nemáte rádi pitvy, mimozemšťany, krev, mrtvoly, Akta X... tak to asi raději nečtěte :-)
Poznámka č. 2: Jo, kvůli téhle povídce jsem se podívala na pitvu (resp. na část, co bylo v tom videu. A stačilo...) a přečetla si několik článků o soudním lékařství. Bylo to o žaludek, ale stálo to za to :-)
PART ONECollapse )
 
 
Current Mood: boredbored
Current Music: Lana Del Rey
 
 
Saphira
20 May 2013 @ 11:01 pm
Just enjoy the ride...Collapse )



Je mi nějak smutno. Nemá to žádnou konkrétní příčinu, jen je to spíš následek toho, o čem jsem psala dopoledne. Je toho na mě už moc.
Vím, že musím počkat, protože on si musí vyřešit svou vlastní minulost. Jen nevím, jak dlouho to bude trvat a děsí mě to.
Musím přestat lovit stíny a prostě si užít tu skutečnost, že mě má nějakým způsobem rád.
Vrrrf.
<3
Tags: ,
 
 
Current Mood: sadsad
Current Music: Morcheeba: Enjoy the Ride
 
 
Saphira
11 May 2013 @ 08:59 pm
Dneska mě při rozhovoru s Vlkem napadlo drabble na Vlkoveč. Napsala jsem ho rovnou přesně na sto slov. Předpokládám, že to je nějaký zbytkový tik nebo co :D
...

Proměna

Než Ovečka poznala Vlka, byla to hodná malá poslušná ovečka, která spokojeně spásala zelenou trávu ve své ohrádce a těšila se z obyčejných věcí jako byly sluneční paprsky prohřívající její srst nebo bělásci poletující nad pampeliškami. Nic jí nechybělo.
Ale jednoho dne přišel Vlk a všechno se změnilo. Zakousl se do jejích myšlenek a nakazil ji svou divokostí. Stále měla ráda sluníčko, motýly a květiny, ale jako by se v ní začal ozývat dlouho potlačovaný instinkt dravého zvířete.
Měnila se pomalu, ale přece. Zuby se jí zašpičatěly a srst vyhladila a zhnědla. Z malé Ovečky se pomalu stávala velká Vlčice.
 
 
Current Mood: indescribableindescribable
Current Music: Lana Del Rey
 
 
Saphira
04 May 2013 @ 09:58 pm
Kráčíš po cestě a snažíš se věřit svým snům, neboť víra dělá zázraky. Doufáš v lepší zítřky, protože na cestě byla příliš dlouho tma. V dálce vidíš světlo, ale tvé kroky ho zdánlivě nepřibližují. Musíš vytrvat, klást nohu za nohu, pokračovat v cestě. Nesmíš mít strach, že upadneš, přestože na cestě bude ležet mnoho překážek. Vždycky se přece zvedneš a pokračuješ dál. Máš sílu, protože věříš. Máš svoje sny a světlo na konci cesty v sobě drží jejich splnění. Nenech se vystrašit tmou, která tě obklopuje. Neposlouchej její škodolibé šeptání, naslouchej písni svého srdce. Dočkáš se, jen musíš být trpělivá.
Tags: ,
 
 
Current Mood: confusedconfused
 
 
Saphira
17 April 2013 @ 12:05 pm
- situace s Vlkem se zase zlepšila. Neptám se po důvodech, protože nechci být zbytečně zklamaná, jak ze situace, tak vlastně i z něj samotného, nicméně měli bychom se vidět, což je rozhodně obrat o sto procent.
- očividně ne všechno může být fajn, protože od neděle je mi pořád blbě. V neděli jsem si myslela, že to je následek Gweniny narozeninové oslavy, takže jsem to neřešila. V pondělí mi to nějak nedošlo, prostě jsem měla dojem, že mám zase jeden ze svých "nejedlých" dnů, kdy první jídlo zkonzumuju třeba až ve dvě, a k večeru jsem myslela, že mi je blbě z hladu. Jenže ani po večeři to nebylo lepší. V úterý se to zhoršilo, to jsem nejedla vlastně vůbec, ráno jsem si koupila akorát malou kolu, k obědu mrkvovo-ovocný džus, zkusila si dát nudlovou polívku, ale z ní jsem nakonec měla jenom tu vodu, protože nudle prostě ne-e, a k večeři jsem do sebe nakonec natlačila krajíček chleba s čajovkou a sýrem a zapila to tím džusem. A bylo mi po tom asi tak, jako bych snědla desetichodovou večeři. Veškeré myšlenky na jídlo ve mně vyvolávají pocit na zvracení... Jako jo, měla jsem v plánu zhubnout ještě pár kilo, ale nějakým humánním způsobem, ne hladovkou.
- včera jsem nakonec únavou a svým pochybným stavem dokonce vynechala jedno dmd téma. Přes den jsem sice byla víceméně doma, ale neměla jsem na to nějak myšlenky, tak jsem si říkala, že to nechám na večer. Jenže ani večer ze mě nic nelezlo. Zkoušela jsem napsat Ovečku s Vlkem, ale nemělo to ani hlavu, natož patu, navíc jsem potřebovala ještě třicet slov a nebyla schopná nad tím nějak přemýšlet. Řekla jsem si, že si na hodinku lehnu a pak to napíšu, jenže za hodinku jsem se cítila jak mrtvola vytažená z hrobu v polovině rozkladného procesu, takže jsem si řekla, že na to peču, že holt poprvé budu něco dopisovat v nedělním bonusu. Ale štve mě to... protože to bylo dobré téma, které mi na Legendu zrovna sedělo jak prdel na hrnec.
- no, to je asi všechno... ba ne! Mám domluveného vedoucího bakalářské práce a nahozené téma! :) Konečně jsem se k tomu dokopala, sebrala veškerou svou odvahu a zašla za ním. A nesežral mě, neposlal pryč, dokonce se na mě usmíval *zasněný výraz*. (Ne, vůbec nemám za vedoucího toho nekrásnějšího a nejcharismatičtějšího mužskýho z celého literárního ústavu...)Budu se věnovat poetistické próze, respektive pokusím se porovnávat tři její autory, jaké motivy se v jejich prózách objevují, jaké jsou společné a jaké jsou jiné. Myslím, že by to mohlo docela dobře fungovat, protože jak se říká - co poetista, to poetismus. Těším se na to, ale zároveň se toho strašně bojím.


 
 
Current Mood: blahblah